Cestování v době morové nákazy – praktické tipy od Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic

I.

Je neděle 19. dubna a tři Češi – dva šlechtici a sluha jednoho z nich, právě dorazili do Benátek. Než ovšem vstoupili na loď, která je do Benátek měla dovézt, museli dodržet místní nařízení a prokázat se jakýmsi osvědčením o bezinfekčnosti z města, odkud přijížděli. Volný pohyb osob byl totiž omezen kvůli morové nákaze.

Nepřipomíná vám to něco?

Jenže ouha, byli tři a v dokumentu byly jmenovány jen dvě osoby – mladší šlechtic se sluhou, zapsaným anonymně. Vůbec si toho po celou cestu nevšimli. Úředník v Tridentu, který jim dokument vystavil, opomněl napsat jméno druhého šlechtice.

Teď hrozilo, že nebudou do Benátek vpuštěni, a co víc, budou se muset vrátit do Tridentu, aby si opatřili správný dokument! Jenže cestovat tam a zase zpět, popřípadě projít dlouhou karanténou v lazaretu nedaleko Benátek se jim pochopitelně vůbec nechtělo.

Jak si naši cestovatelé poradili?

Duchapřítomně a mazaně!

Starší šlechtic, v dokladu nezapsaný, začal sebevědomě a přesvědčivě Italovi tvrdit, že se mýlí, protože v dokumentu nejsou zapsány dvě osoby (jeden cestující se sluhou), ale že jsou tam příjmení dvě. To druhé patří jemu! A světe div se, prošlo to! Povedlo se a oni se mohli vylodit a vstoupit do města.

Víte, jak se naši cestovatelé jmenovali a jaký rok se psal?

Portrét Kryštofa Haranta pochází z Cesta z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arabii, vydání z r. 1854.
Obrázek je z digitální kopie exempláře z Bavorské státní knihovny (Bayerische StaatsBibliothek).

Obrázek mapy pochází z knihy Kryštofa Haranta Putowánj, aneb Cesta z Králowstwj Cžeského do Města Benátek: Odtud po Moři do Země Swaté, země Jůdské, a dále do Egypta a welikého Města Kairu: Potom na Horu Oreb, Synai a swaté Panny Kateřiny, w pusté Arabij ležjcý, vydání z r. 1608.
Obrázek pochází z digitální kopie exempláře Národní knihovny ČR.

II.

Psal se rok 1598, a co je zajímavé, že datum 19. dubna připadlo také na neděli, stejně jako v roce 2020.

Naši cestovatelé z příběhu byli tehdy 34letý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621) a jeho švagr Heřman Černín z Chudenic (1576–1651), kterému bylo 22 let. Třetí, v textu bohužel bezejmenný, byl služebník Heřmana Černína. (Kryštof se oženil r. 1589 s Evu Černínovou z Chudenic, která už roku 1597 zemřela.) Právě příjmení „Černín“ se šlechtickým přídomkem „z Chudenic“ Kryštofovi Harantovi posloužilo, když zjistil, že na listině nenašel své jméno. Kontrolujícího Itala dokázal přesvědčit, že jsou to dvě příjmení dvou osob – jeden je „Černín“ a druhý „z Chudenic“, totiž Harant sám.

Do Tridentu z Benátek to dnes trvá přibližně přes dvě hodiny jízdy autem, Kryštof Harant popisuje fintu se jmény na konci 1. kapitoly v Putowánj, aneb Cesta z Králowstwj Cžeského do Města Benátek: Odtud po Moři do Země Swaté, země Jůdské, a dále do Egypta a welikého Města Kairu: Potom na Horu Oreb, Synai a swaté Panny Kateřiny, w pusté Arabij ležjcý, ve vydání z r. 1608. Vybráno z digitální kopie exempláře Národní knihovny ČR.

III.

Cesta přes Itálii nebyla bezproblémová. Platila zde přísná opatření ohledně cestování, byl omezen pohyb osob, místní se tak chránili se před přenosem moru. Cestovatelé potřebovali pro projíždění italskými městy úřední doklad, kterým se při vstupu do měst vykazovali. V dokumentu kromě jmen osob muselo být zaznamenáno, odkud jste jeli, na jakých místech a na jak dlouho jste se tam zastavili a jaký je cíl vaší cesty. Kryštof Harant píše o cedulkách, které jim v každém městě vystavovali a oni je na dalším místě předkládali. Zvláště důležité bylo, zdali se přijíždí z „dobrého povětří“, tedy z oblastí nezasažených epidemií. Podezíravost panovala hlavně vůči cizincům. Pokud by toto osvědčení nebylo v pořádku, mohli vám nepovolit vstup do města a poslat vás zpět na místo posledního pobytu.

Další ochranou byla v nutných případech 40denní karanténa (italsky quarantino, termín vzešel právě z názvu číslovky 40, francouzsky quarantaine [čti „karantén“], italsky quaranta, tedy čtyřicet dní izolace,). Před vstupem do města jste tuto dobu museli strávit na určených místech, aby byla jistota, že nejste nakaženi morem. Do Tridentu z Benátek to dnes trvá přibližně přes dvě hodiny jízdy autem, vzdálenost cca 175–200 km, podle toho, jakou trasu zvolíte. Představte si, jaké to muselo být na sklonku 16. století. Možnost podstupovat 40denní karanténu v místním lazaretu si snad raději nepředstavujte!

Kryštof Harant vysvětluje úřední nařízení při omezení cestování po Itálii a karanténu. Úryvek z Putowánj, aneb Cesta z Králowstwj Cžeského do Města Benátek: Odtud po Moři do Země Swaté, země Jůdské, a dále do Egypta a welikého Města Kairu: Potom na Horu Oreb, Synai a swaté Panny Kateřiny, w pusté Arabij ležjcý, ve vydání z r. 1608.
Obrázek pochází z digitální kopie exempláře Národní knihovny ČR.

Kryštof Harant popisuje úřední kontrolu při cestování po Itálii. Úryvek pochází z Cesta z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a sv. Kateřiny v pusté Arabii, vydání z r. 1854.
Obrázek pochází z digitální kopie exempláře z Bavorské státní knihovny (Bayerische StaatsBibliothek).

Nedivme se, že se našim cestovatelům sevřel žaludek před tou představou. Nehledě na vynaložené náklady. Prostě hrozná situace. Ale dostali se z ní díky Kryštofovi Harantovi elegantně.

Chcete vědět víc?

Nejnovější vydání Haranova Putování, aneb, Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu, z r. 2017 si můžete vypůjčit u nás v knihovně –
https://vufind.lib.cas.cz/ustav/KNAV/Record/002251827

O životě a dalších osudech Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic si můžete přečíst v knize Marie Koldinské. Knihu lze vypůjčit z fondu KNAV – https://vufind.lib.cas.cz/ustav/KNAV/Record/000630546

Doporučujeme zajímavý televizní film Cesta intelektuála k popravišti, který je dostupný online v archivu České televize: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10134729307-cesta-intelektuala-k-popravisti/207542155780001/

Poprava Kryštofa Haranta

Ve spektakulární popravě 27 vůdců stavovského povstání 21. června 1621 na Staroměstském náměstí stáli oba dávní spolucestovatelé v opačných rolích – H. Černín na průběh poprav dohlížel, K. Harant byl sťat jako třetí v pořadí. Jeho druhá manželka Anna Salomena Hradišťská z Hořovic († 1632) směla jeho bezhlavé tělo v tichosti pohřbít. V roce 1625 se za Heřmana Černína provdala.